Jirkovský písňovar 2011
CANZONA se na podzim 2011, zúčastnila svého prvního soutěžního festivalu „Jirkovský písňovar“ v Jirkově u Chomutova. O úžasné atmosféře skvěle zorganizovaného festivalu ostatně nejlépe vypovídají fotografie .
První přímá konfrontace se sbory pracujícími nejen s klasickým repertoárem, ale i sborovou tvorbou v daleko širším stylovém a žánrovém záběru, byla velkou pobídkou a zkušeností pro všechny členy Canzony. Dalším velice užitečným a vítaným počinem pořadatelů byly worskhopy probíhající v rámci festivalu v režii špičkových odborníků.
Při vyhlašování výsledků nám podklesly nohy v kolenou, když jsme vyslechli verdikt poroty, která nás zařadila do zlatého pásma. Znělo to neuvěřitelně, ale byla to pravda! CANZONA je zlatá! Tohle opravdu nikdo nečekal.
Po vyprchání prvotního nadšení nám ale bylo všem jasné, že jsme sami sobě nasadili laťku pěkně vysoko a bude hodně náročné ji, nejen udržet, ale i posouvat stále výš. Jirkovský písňovar 2012, si rozhodně nenecháme ujít!
Roselinde a Walter
(Jirkov u Chomutova, říjen 2012).
Život někdy dokáže napsat příběh, který by jen stěží mohl někdo vymyslet. Canzona se s jedním takovým potkala v Jirkově na festivalu „Jirkovský písňovar 2012“.
Přístřeší jsme nalezli v nádherném romantickém zámku Červený Hrádek, a nic nenasvědčovalo tomu, že nás hned první den potká něco tak nevšedního.
O tom, že Jirkovští, jako pořadatelé opravdu umí, už jsme dali vědět hned po svém prvním absolvování jejich parádního festivalu v roce 2011 a na tom se vůbec nic nezměnilo. Na sklonku prvního dne jsme proto za sebou měli, kromě několikahodinového cestování, první fajn zážitky ze zahajovacího koncertu, ze setkání s kamarády z loňska a vůbec celkově senzační atmosféry. Nikomu se samozřejmě nechtělo hned zalézt do postele a tak jsme se sešli na zámecké chodbě, kde se povídalo, popíjelo (střídmě :)) dobré vínečko a samozřejmě hlavně zpívalo. Po chvíli se k nám přidal německy hovořící pár středních let, Roselinde a Walter. Požádali nás (Walter hovořil anglicky) jestli můžou s námi posedět a poslouchat. Nakonec byli z našeho muzicírování nadšeni až do té míry, že s námi druhý den absolvovali celé soutěžní vystoupení, které Walter natáčel a později nám i svůj velmi kvalitní záznam poslal.
Vraťme se ale ještě zpátky k onomu prvnímu večeru. Po nějaké době, když jsme se navzájem trochu více sblížili, jsme vyslechli zajímavý příběh, který se týkal právě Roselinde. Do Jirkova totiž přijela v citlivé osobní záležitosti. Po smrti svého otce se dozvěděla, že nebyl jejím biologickým otcem. Ten měl být právě tady, v Jirkově. Vydala se tedy s Walterem hledat stopy po svém skutečném otci. V té době ale již také nežil a jeho hrob se jim bohužel, nepodařilo najít. To všechno by nebylo ještě nic tak moc zvláštního.
Snad řízením osudu, nebo osudovou náhodou, kdo ví, se právě tady v Jirkově setkala s námi a možná i díky svému citovému rozpoložení, které nutně její cesta vyvolala a atmosféře, která vládla ten večer na chodbě červenohrádeckého zámku, došla k rozhodnutí, při němž někoho možná trochu zamrazí, u jiného vyvolá dojetí.
Pod zámeckou klenbou zněly při kytaře písně Brontosaurů, Lohonky, Nedvědů, moravské a české lidovky ale nejkrásnější byly ty, co máme nacvičené a krásně zní. A právě tehdy nás Roselinde požádala, zda by nebylo možné, abychom zazpívali píseň Kyrie Elesion pro jejího otce, jehož místo posledního odpočinku bohužel, nenašla a ona nám symbolicky věnuje růže, které pro něho přivezla ze svého domova v Německu. Bylo to hluboce lidské přání. Zvláštní, skoro mystické chvíle, které následovaly, se jen tak nezapomínají.
A to je vlastně všechno. Je to zvláštní příběh? Nebo není? Doneslo se naše poselství tam, kam mělo? A i kdyby to tak nebylo, je tady ještě citace z dopisu Roselinde a Waltera, který nám poslali společně s přáním k novému roku. Jeho poslední věty nám možná zní trochu frázovitě, ale oni napsali jen to, co si doopravdy myslí:
„Milí členové sboru Canzona, přejeme vám, aby se vám vydařil váš Vánoční koncert. V myšlenkách budeme s vámi v Českých Budějovicích. Jsme si jisti, že to bude úžasné. Krásné vzpomínky na naše setkání jsou stále s námi. Zámek Červený Hrádek, krásné podzimní dny, mladí srdeční Češi, kteří nás – dva Němce – přizvali k sobě, jako by byla samozřejmost, že s nimi posedíme během jejich zkoušky. Ta radost ze zpívání….. Pro nás to nebyla samozřejmost. My Fair Lady, Ave Maria …… Když jsme na cestě domů přejížděli hranice Německa, záměrně jsme poslouchali právě písně Canzony. Hudba je mezinárodní a překračuje hranice. Váš zpěv zcela jistě přináší větší vklad k lidskému porozumění a míru na tomto světě, než mnozí politici……„
Není jisté, že se ještě někdy setkáme s těmito dvěma lidmi, ale právě na jejich příkladu jsme se ujistili, že to co děláme, přináší radost a naplnění nejen nám, ale může také silně zapůsobit i na naše posluchače a pomoci i tam, kde bychom to sami vůbec nepředpokládali. A to není vůbec málo……
vK